Rady so praji: Serbske dźěći su přichod serbskeho ludu. To trjechi, jeli (!) je zhromadnje jako „serbske dźěći“ wobhladujemy a hladamy – a nic jenož jako žiwe předmjety pedagogiskeho systema rěčnych skupin. Tohodla njeje zmóžnjenje takrjec techniskeje němsko-serbskeje dwurěčnosće hišće kubłanje w narodnym duchu. To tež kóždy Serb na přirodne wašnje wě.
Bohužel bu minjene lětdźesatki te „płuwanje w swójskej jušce“ lěto a bóle difamowane. Kóždy rěčnokulturny cyłk trjeba pak nimo wotewrjenosće swětej wěste wotmjezowanje wot druhich. Pokročowace přeněmčenje serbšćiny a woteběranje serbskeje komunikacije stej z sćěhom zničenja zjawnych serbskorěčnych rumow.
Serbskej duch a duša trjebatej swój „biotop“. Serbske dźěći maja prawo, tež zwonka staršiskeho domu wšědny dźeń njemylenu zhromadnosć ze serbowacymi towaršemi dožiwjeć móc. Přesadźenje serbšćiny jako wobchadnu rěč njeje ničo separatistiske abo ekstremistiske, kaž hybridologojo prěduja, ale poprawom narodna normalita.
Tuchwilu smy hišće we wuwzaćnym stawje. To nima ničo z małymi ličbami činić, ale z pobrachowacym sebjewědomjom. Serbowacy Serbja maja wjac dźěći hač němscy susodźa. Tohodla budźe nam so radźić, wšěm serbskim dźěćom kubłanski wobswět organizować, kiž je woprawdźe serbski.
Kóžde stejnišćo šulow ma so ze swojim přinoškom k „jušce“, w kotrejž dawa so stajnje płuwać, legitimować. Někajka dwurěčnosć hdys a hdys – to njemóže naš zaměr być. Tule dźe wo serbskosć. Je dosć staršich, dźěći, młodostnych a wučerjow, kotřiž to tak widźa. A chcedźa. Wšitcy su tohodla přeprošeni, naslědnu dobu po kóncu hybridneho 2plus-modela tworić.
Sprěnja za tych, kotřiž chcedźa wysoki maćernorěčny niwow nawuknyć (jadro Serbstwa, wšojedne kotreho pochada) a zdruha za tych, kotřiž su z kusk serbskeje rěče a kultury spokojom. Bjez prěnich pak njebudźe Serbstwa, tohodla maja woni w srjedźišću stać.